Mani a Helence Dvořákovým a Róze Povlíčkové
r 1923
20.
Přátelství
Jako vůně jarních květů
milá je mi vzpomínka
na chvíli z dětského věku
na má léta mladinká
Na mysl vždy připadá mi
pohádka ta čarovná
kdy ve kroužku družek milých
říkali mi “princezna”
Žily jsme v zámku zakletém
v té naší milé škole
a při pohledu ven z oken
zřely jen “mrtvé pole”
Těch zelených líp širý stín
s šeříku vonným květem
chvojnovských zahrad prostý klín
byli nám celým světem
My ruku v ruce den co den
jsme opoušštěly školu
a chyběla-li jediná z nás
šly ostatní tři spolu-
Tak v štěstí roky plynuly
smutek nezastřel líc
žel ty chvíle už minuly
a nevrátí se víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat