Vám pane učiteli sebrla jsem tyto
prosté kvítky své duše, tak jak mně
vyplynuly s péra při různých příležitostech
života.
Nejsou psány pro velikou kritiku.
Vy víte že jsem prostá žena z lidu
a prostě řadím myšlenky.
Vím však, že Vy, který jste byl prvým
inspirátorem mých ubohých a
nesmělých vznětů nejlépe pochopíte!
Vždyť tam v těch školních lavicích
jste tak dobře četl v mých očích
a srdci…
Uplynulo už celé čtvrt-století od
chvíle kdy jsem Vám své nesmělé
pokusy dala na památku poprvé.
Snad nepohrdnete ani řádky ženy
které život mnoho vzal ale ponechal
jí přemíru citu snad jen proto
aby měla přece jednoho věrného
přítele: Bolest !
Žádné komentáře:
Okomentovat